Třeboň a Třeboňsko - turistické informace

Řeka Lužnice - vodácké hodnocení

Pramen: Rakousko – Novohradské hory
Délka toku (sjízdné) v km: 146

Obtížnost:

Úsek Říční

km

Obtížnost

horní a střední

Nová Ves – Tábor

146,2 – 38,6

ZWC

dolní

Tábor – Dobronice

38,6 – 21,9

WW I

dolní

Dobrotice – ústí do Vltavy

21.9 – 0.0

ZWB


Podmínky: Pod Majdalenou se řeka rozděluje na Novou a Starou. Stará je meandrující, zarostlá a těžko průjezdná s problematickým dostatkem vody a Novou s umělým 13 km dlouhým tokem, který má dostatek vody. Celý tok až k Veselí je součástí CHKO s omezeným tábořením. Je to velmi klidná řeka, vhodná pro začátečníky a komáry.

Sjízdná na čem, kdy, pro koho:

Úsek

kdy

Vodočet

Aktuální sjízdnost

horní

celoročně po Nové řece

Pilař: 120 cm

ZDE

střední

většinou celoročně

Klenovice: 25 cm

ZDE</< TD>

dolní

celoročně

Bechyně: 100 cm

ZDE</< TD>

Charakter řeky:

Úsek

šířka, typ koryta

okolí

typ lodě

doporučeno pro

rychlost plavby

horní a střední

8–10 m

louky

otevřené

začátečníky

5 – 7 dní

dolní

10–15 m

hluboká údolí, lesy

otevřené

začátečníky

5 – 7 dní


Nejhezčí úsek: Stará řeka (k rybníku Rožumberk) – je to rezervace se zákazem výstupu, ale velmi zablokovaná stromy, a pak úsek od Tábora k ústí.
Obvyklý začátek a konec: Nová Ves 146.9, Dvory nad Lužnicí 136.7, Suchdol nad Lužnicí 125.1, Veselí nad Lužnicí 75, Planá 48.1, Koloděje 4.2
Přeprava lodí vlakem: Suchdol nad Lužnicí (125), Veselí nad Lužnicí (75), Soběslav (65), Bechyně (12)
Přístup k řece: silnici i ČD dobře
Tábořiště: dostatek, jen při průjezdu Starou řekou je 22 km bez možnosti kempování.

Zdroj: www.raft.cz

Komentáře
Celkem 9 komentářů, poslední přidán 07.05. 2013 10:52

Lodivod 27.08. 2010 11:58 Odpovědět
Ahoj rád bych upozornil vodáky s dětmi, kteří by rádi zavzpomínali na sjezd řeky z Nové Vsi ať to radši ani nezkouší a začnou až v Suchdole.Strom za stromem, spojené keře za keřem, kterým musíte projet a pozvat jeho bydlící(komáry,pa­vouky a housenky) na oběd :-)) S dětmi NEDOPORUČUJI.Pro starý pardy zážitek,tak na 14.hodin.
Kocour 30.05. 2011 13:28 Odpovědět
My to jeli na raftu. KONEC :-)
honza 14.06. 2011 23:05 Odpovědět
A da se to na raftu? jedem az z veseli…diky za info :)
Věrča 26.06. 2011 15:39 Odpovědět
Můžu potvrdit, hrůza, nejezdit, ani nezkoušet. Jeli jsme to s dvouletou dcerkou a málem jsme tam vypustili duši. Několikrát jsem se koupala s pijavicemi a jinou havětí.....taky jsem si málem vypíchla oko o větev. Jeli jsme to 7 hodin!!!
Skabi 27.06. 2011 13:19 Odpovědět
Ahoj kluci a holky,
minulý pátek (v roce 2009 – starší vyprávění) jsme si po dlouhé době se Zdeňkem vyrazili na vodu – takový odpolední výlet. Až do poslední chvíle jsem netušila, že mě čeká horní tok Lužnice. Upřímně musím říct, že to, že jsem zapomněla doma repelent na komáry, bylo to nejmenší. Vodák (a teď myslím nejen zadáka, ale i háčka), tam pádlo potřebuje tak čtvrtinu času, plácat nebo odhánět komáry – na to není ani pomyšlení.
Řeka je tam nejen samý meandr, ale taky samý strom. Nejvíc stromů ovšem nestojí na břehu, nýbrž se naklání nad řeku, v horším případě vytváří přirozenou překážku v řečišti. Stav vody byl střední – řeka relativně hluboká, takže vystoupit se nedalo do proudu, ale jedině na ty stromy. Bylo to takové 6,5 hodiny dlouhé sokolské cvičení: loď narazí do stromu, kormidelník zahuláká, háček vyskočí z lodi na strom (nebo opatrně vyleze, pokud to klouže), popotáhne loď nahoru, kormidelník se s námahou vysouká z lodi, loď sám nebo společnými silami (záleží, jestli oba musí vylézt na stejnou nebo každý na jinou stranu) přetáhnou přes strom (v lepším případě ji pošlou pod stromem, kam se ovšem vejde jen při sešlápnuté špičce – a háček leží na stromě na břiše a chytá loď za stromem, aby neujela), do lodi opět nalezou (zpočátku v pořadí háček – kormidelník, po pěti hodinách tohoto cvičení v opačném – kormidelník – háček, ujedou 2 – 20 m a posilovací cvičení se opakuje na dalším stanovišti. Stanovišť bylo nejméně 100, spíš myslím 150.
Některá další stanoviště byla jednodušší: loď se musela prodrat vrbičkami – to bylo fajn, nikdo nemusel vylízat. Sice do lodi napadalo plno listí a větviček, ale to nikomu nevadilo. Ostatně když se někdo chytil ztrouchnivělé větve, rázem byla loď plná dřeva.
Horší situace byla, když loď najela na pevný kmen tak, že háček byl ve vzduchu za kmenem a kormidelník se zbytkem lodi visel na kmeni. To pak musel nějak nejen odlehčit svých sto kilo z lodi, ale ještě loď pošoupnout i s háčkem do proudu. Dost u toho funěl a háček měl blbý pocit, že je nejen neužitečný, ale přímo nadbytečný. Ale to ještě nic nebylo proti situaci zvané „miláček“, kdy háček volá bezradně se zdviženým pádlem „Co mám dělat?“, zatímco kormidelník bojuje s proudem a má „naběhlé žíly“. Pozitivní je, že v tu chvíli nemá čas háčkovi nadávat.
Tímto cvičením se zdokonaluje schopnost háčka i kormidelníka řídit loď v extrémních situacích. Nejen že spolu nemluví, protože mají plnou pusu komárů a vrbiček, ale už to ani nepotřebují – obvykle existuje jen jedna možnost, jak překážky zdolat. Ve chvíli, kdy se však dá u kmene přistát buď z levoboku nebo z pravoboku nastává situace popsaná na začátku – loď prudce naráží do kmene stromu špičkou. Ostatně ta je už stejně rozbitá z minulé vody. Schopnost řídit loď však s každou překážkou vzrůstá (jen mírně klesá s únavou a morálkou vodáků). Nikde jsem se nedočetla, že běžná vertexka lze otočit (i v proudu) na místě až o 200 stupňů. Touto technikou se objížděly kmeny stromů, které nedosahovaly až na protější břeh, ale byly spadlé dva až tři proti sobě. Mírnější otočky než o 90 stupňů jsme považovali za jízdu rovně. V takových chvílích jeden z členů posádky buď odpočíval nebo jsme zabrali oba a loď pak museli vracet do směru.
Třikrát se stalo, že řeka „zmizela“ a museli jsme pokračovat chvíli po břehu. Ale kopřivy naboso jsou prý dobré na revma. Ostatně kdybychom viděli víc dopředu, mohli jsme spoustu času ušetřit, kdybychom místo přetahohování přes několik stromů přetáhli loď po břehu k následující zatáčce. Ale to by bylo nečestné a nesportovní.
Z hlediska společenského jsme vyplašili ryby jedinému rybáři. Bylo to po prvním přenášení, radost ze zdolané překážky nás ubezpečila v tom, že vodácký život je krásný a snadný a neodradilo nás ani to, že nás jaksi nesměle varoval. Dokonce jsem navrhovala zpěv. Ale na ten už nedošlo. Na dalším stromě si Zdeněk narazil záda a ztratil brýle a jak mizely v hloubce pod statným kmenem, ani se pro ně nevrhl. A pak už jen následovalo to sokolské cvičení jedno za druhým tak, že jsme se nestačili ani najíst a ta dvě piva v plechovce taky dovezli až do Suchdola.
Myslím, že je hezké připravit si tak krásný zážitek jako je „volej na řece“. Nikdy jsem si nemyslel, že široká a líná řeka může vzbudit tak blahé pocity. Na druhé straně má člověk okamžitě tendenci zapomenout na to krásné dobrodružství a těšit se na něco tak banálního jako se napít, najíst a obléct si suchý a čistý oděv. Jak přízemní.
Když jsme ve vláčku na zpáteční cestě zaplatili jízdenku a bylo na ní devět kilometrů, mysleli jsme si, že je to vtip. Řeka tu délku prodloužila jistě na dvojnásobek. Pokud znáte někoho, kdo chce prověřit své tělo i ducha nebo i svého háčka (kormidelníka), doporučuji vydat se do Nové Vsi nad Lužnicí a pak sednou do společné kánoe a vyrazit po krásné přírodou upravené řece. Lépe v teplém počasí, občas se nevyhnete tomu, že do té řeky spadnete .
Hela
P.S. Upozornění pro zájemce: na tuto vodu s sebou neberte děti, mohli byste zjistit, že znají některá sprostá slova.
Lenka 11.07. 2011 10:59 Odpovědět
ale zase je to dobrej způsob jak ty děti utahat :D
Bountyz 19.04. 2012 23:34 Odpovědět
Ahoj nadšenci, začátkem srpna loňského roku jsme se v radostném očekávání vydali na Lužnici a pro pozdní příjezd zvolili vyplutí z Halámek u silničního mostu (asi na půl cesty mezi Novou vsí a Suchdolem). Začátek plavby byl optimistický do doby než za prvním meandrem začala ona panenská krajina. Ve výsledku to nebylo tak hrozné, jenom jsem si v průběhu plavby přál asi tak třikrát umřít. Jeli jsme na plastovce MAKU TURAN zvané Rettigová, plně naložené na týden plavby. V tomto případě o sokolském cvičení nebyla ani řeč, průběh plavby připomínal výkony vzpěrače Oty Zaremby na olympiádě v Moskvě. Raději to chtělo mít v bagáži hupcuk, nebo alespoň motorovou pilu. Úsek do Suchdola nám trval asi sedm hodin. Je pravda, že jsme poměrně dlouze odpočívali z vyčerpání, hák měl tak 50kg, já 100kg a plně naložená Rettigová 150kg. Odměnou nám byla nádherná krajina bez živé duše. Plavky je možno odložit záhy po vyplutí, místo nich obléci vestu proti křovinatému lynči. Komáry ten den evidentně lákala stáda krav pasoucí se v okolí a repelent odháněl zbloudilé jedince. Pokud by mi nějaký vášnivý ekolog vyčítal, že jsme cestou polámali nějakou tu větvičku, doporučil bych mu sjet tento úsek ať vidí, co zadržují padlé stromy v řečišti (plechovky od barev a ředidel, něco plastových lahví všech možných výrobců, tu a tam přepravka). Příjezd do kempu v Suchdole byl vítězný, usnul jsem krátce po postavení stanu. Zdatným jedincům mohu jen doporučit. Fakt to stojí za to. Jirka
Milan 25.07. 2012 17:12 Odpovědět
Ahoj vodáci 24 ,7 2012 ze Suhdola do Lužnice posádka 37,10 a 5 let dcery stará řeka , jedno přelejzání osm hodin jízdy pohoda a klídek .Tak zas někdy Ahoj
Monika 07.05. 2013 10:52 Odpovědět
ahoj,
6.5.2013
Lužnice z Nové vsi do Suchdola – do Halámek pod most 4 hodiny další dvě do Suchdola – prales největší ale nádhera – spousta stromů,vrbiček, zatopené okolí, kopřivy všude.

Konec výpisu článku Řeka Lužnice - vodácké hodnocení, id: 5370 , rubrika: Cykloturistika a turistika
Kategorie: , zveřejněn: 9.06.2005