Třeboň a Třeboňsko - turistické informace

Řeka Lužnice

Řeka Lužnice je říční tepnou Třeboňské pánve. Protéká napříč  Třeboňskem, od jižních hranic s Rakouskem až po Veselí nad Lužnicí.

Lužnice je pro Třeboňsko řeka velmi významná; její voda teče Zlatou stokou, Novou a Starou řekou a díky tomu podivuhodným způsobem zásobuje mnohé rybníky i celé  rybniční soustavy a vzácné mokřady Třeboňska.

Řeka Lužnice je dlouhá 208 kilometrů

Lužnice (německy Lainsitz nebo Luschnitz) je řeka na jihu České republiky s horním tokem v Horním Rakousku. Je to pravobřežní přítok Vltavy.

Lužnice je dlouhá 208 km a odvodňuje území o rozloze 4234,65 km²; oproti ostatním jihočeským řekám má však velmi malý spád a teče pomalu. Řeka má řadu přítoků, z nichž největší jsou Dračice, Koštěnický potok a Nežárka.

Lužnice protéká Novohradskými horami, Vitorazskem, Třeboňskou pánví a Středočeskou pahorkatinou. Celý horní tok Lužnice od hranic s Rakouskem až k Veselí nad Lužnicí je součástí CHKO Třeboňsko. Poté je koryto řeky  v úseku od Veselí nad Lužnicí k soutoku s Vltavou chráněné jako Přírodní památka Lužnice.

Pramen řeky a Horní Lužnice

Lužnice pramení na rakouské straně Novohradských hor, na západním svahu hory Eichelberg (1054 m), v nadmořské výšce 970 m. Nejlepší přístup k prameni je z obce Karlstift, z níž vede k prameni 2 km dlouhá cesta značená orientačními tabulemi.

Nedaleko od pramene řeka vstupuje východně od Pohoří na Šumavě na české území, a po asi 5 km, kdy v mírném odstupu sleduje z české strany státní hranice, se vrací do Rakouska. Protéká městem Weitra (Vitoraz) a dále po proudu tvoří hranici mezi Gmündem a Českými Velenicemi.

Za Gmündem se opět vrací na území Rakouska, ale po několika kilometrech se  obrací do Čech a míří do široké Třeboňské pánve. 

Od hranic až do Suchdola nad Lužnicí řeka přirozeně meandruje v široké nivě, kde se nachází stovky tůní a slepých říčních pramen a pestrá řada nejrůznějších typů mokřadů. Pravidelné malé povodně jsou na tomto území žádoucí a neškodné. Při velké povodňové vlně je naopak  tato říční niva důležitým místem pro zadržení vody a její zpomalení. Toto území je jedním z posledních zachovalých míst nížinné meandrující řeky v Česku, a proto zde byly vyhlášeny přírodní rezervace Krabonošská niva a PR Horní Lužnice.

Zlatá stoka, Stará a Nová řeka

Řeka Lužnice od pramene až do Suchdola nad Lužnicí teče klasicky jedním korytem. Poté však před obcí Majdalena u  jezu Pilař z řeky Lužnice doleva odbočuje k Třeboni umělý kanál Zlatá stoka.
 
Asi 3 km za Majdalenou se koryto Lužnice v místě zvaném Rozvodí neboli Novořecké splavy dělí vlevo na Starou a vpravo na Novou řeku: 
  • Původní hlavní tok Lužnice, nazývané od rozvodí k rybníku Rožmberk jako Stará řeka, teče na sever; je to meandrující, dnes převážně zarostlé a těžko průjezdné řečiště Lužnice (Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka), které napájí největší rybník v Česku Rožmberk, a z něj pokračuje k Veselí nad Lužnicí. Pro úplnost dodejme, že 1 km pod Rožmberkem protéká řeka Lužnice stejnojmennou obcí Lužnice, kde se nachází i stejnojmenný vodácký kemp.
  • Nová řeka je naopak umělý 13,5 km dlouhý kanál; je to tok s přímými úseky (zbudovaný v 16. století Jakubem Krčínem z Jelčan), který slouží zejména k odvádění povodňové vody mimo Rožmberský rybník do řeky Nežárky a ke zmenšení nebezpečí případného protržení jeho hráze. Do řeky Nežárky se vlévá za Stráží nad Nežárkou.

Před Veselím se do Lužnice z levé strany vrací voda Zlaté stoky a ve městě (405 m n. m.) se pravobřežně do Lužnice vlévá Nežárka, tedy i voda Nové řeky.

A opět jen jedna Lužnice, přítok Vltavy

Za Veselím n. L. se do již jedné vody řeky Lužnice vlévá Bechyňský potok, který přivádí vody mj. ze Soběslavsko-veselských blat.

Lužnice dále protéká městy: Soběslaví, Planou nad Lužnicí, Táborem, Bechyní.

Na 24. km Lužnice je řetězový Stádlecký most, unikátní technická památka střední Evropy.

Ve městě Týn nad Vltavou se voda Lužnice (v 354 m n. m.) zvolna vlévá do řeky Vltavy.

Vodácká řeka Lužnice 

Lužnici proslavili vodáci ze Suchdola nad Lužnicí; místní  Vodácký oddíl organizuje každoročně řadu dnes již tradičních akcí. Mezi nejvýznamnější patří jarní Odemykání Lužnice, letní Vodácký flám, podzimní Zamykání Lužnice a svatoštěpánská Vánoční jízda.

Lužnice patří u vodáků k oblíbeným českým řekám i pro rekreační kanoistiku, zejména v úseku „rychlejší vody“ od Tábora k Bechyni.

Pro ty, kteří chtějí poznat vodáckou Lužnici "na vlastní oči", nabízíme tip na vodácký výlet Třeboňskem.

Stezka podél Lužnice nás spojuje

V roce 2014 vznikla v rámci projektu Stezka podél Lužnice nás spojuje stejnojmenná dálková pěší stezka, která vznikla ve spolupráci s rakouskými turisty, a měří 230 km.

Část této stezky z Plané nad Lužnicí do Týna nad Vltavou se ocitla na seznamu nejlepších stezek Evropy. 

Galerie
rozbalit galerii
Komentáře
Celkem 9 komentářů, poslední přidán 07.05. 2013 10:52

Lodivod 27.08. 2010 11:58 Odpovědět
Ahoj rád bych upozornil vodáky s dětmi, kteří by rádi zavzpomínali na sjezd řeky z Nové Vsi ať to radši ani nezkouší a začnou až v Suchdole.Strom za stromem, spojené keře za keřem, kterým musíte projet a pozvat jeho bydlící(komáry,pa­vouky a housenky) na oběd :-)) S dětmi NEDOPORUČUJI.Pro starý pardy zážitek,tak na 14.hodin.
Kocour 30.05. 2011 13:28 Odpovědět
My to jeli na raftu. KONEC :-)
honza 14.06. 2011 23:05 Odpovědět
A da se to na raftu? jedem az z veseli…diky za info :)
Věrča 26.06. 2011 15:39 Odpovědět
Můžu potvrdit, hrůza, nejezdit, ani nezkoušet. Jeli jsme to s dvouletou dcerkou a málem jsme tam vypustili duši. Několikrát jsem se koupala s pijavicemi a jinou havětí.....taky jsem si málem vypíchla oko o větev. Jeli jsme to 7 hodin!!!
Skabi 27.06. 2011 13:19 Odpovědět
Ahoj kluci a holky,
minulý pátek (v roce 2009 – starší vyprávění) jsme si po dlouhé době se Zdeňkem vyrazili na vodu – takový odpolední výlet. Až do poslední chvíle jsem netušila, že mě čeká horní tok Lužnice. Upřímně musím říct, že to, že jsem zapomněla doma repelent na komáry, bylo to nejmenší. Vodák (a teď myslím nejen zadáka, ale i háčka), tam pádlo potřebuje tak čtvrtinu času, plácat nebo odhánět komáry – na to není ani pomyšlení.
Řeka je tam nejen samý meandr, ale taky samý strom. Nejvíc stromů ovšem nestojí na břehu, nýbrž se naklání nad řeku, v horším případě vytváří přirozenou překážku v řečišti. Stav vody byl střední – řeka relativně hluboká, takže vystoupit se nedalo do proudu, ale jedině na ty stromy. Bylo to takové 6,5 hodiny dlouhé sokolské cvičení: loď narazí do stromu, kormidelník zahuláká, háček vyskočí z lodi na strom (nebo opatrně vyleze, pokud to klouže), popotáhne loď nahoru, kormidelník se s námahou vysouká z lodi, loď sám nebo společnými silami (záleží, jestli oba musí vylézt na stejnou nebo každý na jinou stranu) přetáhnou přes strom (v lepším případě ji pošlou pod stromem, kam se ovšem vejde jen při sešlápnuté špičce – a háček leží na stromě na břiše a chytá loď za stromem, aby neujela), do lodi opět nalezou (zpočátku v pořadí háček – kormidelník, po pěti hodinách tohoto cvičení v opačném – kormidelník – háček, ujedou 2 – 20 m a posilovací cvičení se opakuje na dalším stanovišti. Stanovišť bylo nejméně 100, spíš myslím 150.
Některá další stanoviště byla jednodušší: loď se musela prodrat vrbičkami – to bylo fajn, nikdo nemusel vylízat. Sice do lodi napadalo plno listí a větviček, ale to nikomu nevadilo. Ostatně když se někdo chytil ztrouchnivělé větve, rázem byla loď plná dřeva.
Horší situace byla, když loď najela na pevný kmen tak, že háček byl ve vzduchu za kmenem a kormidelník se zbytkem lodi visel na kmeni. To pak musel nějak nejen odlehčit svých sto kilo z lodi, ale ještě loď pošoupnout i s háčkem do proudu. Dost u toho funěl a háček měl blbý pocit, že je nejen neužitečný, ale přímo nadbytečný. Ale to ještě nic nebylo proti situaci zvané „miláček“, kdy háček volá bezradně se zdviženým pádlem „Co mám dělat?“, zatímco kormidelník bojuje s proudem a má „naběhlé žíly“. Pozitivní je, že v tu chvíli nemá čas háčkovi nadávat.
Tímto cvičením se zdokonaluje schopnost háčka i kormidelníka řídit loď v extrémních situacích. Nejen že spolu nemluví, protože mají plnou pusu komárů a vrbiček, ale už to ani nepotřebují – obvykle existuje jen jedna možnost, jak překážky zdolat. Ve chvíli, kdy se však dá u kmene přistát buď z levoboku nebo z pravoboku nastává situace popsaná na začátku – loď prudce naráží do kmene stromu špičkou. Ostatně ta je už stejně rozbitá z minulé vody. Schopnost řídit loď však s každou překážkou vzrůstá (jen mírně klesá s únavou a morálkou vodáků). Nikde jsem se nedočetla, že běžná vertexka lze otočit (i v proudu) na místě až o 200 stupňů. Touto technikou se objížděly kmeny stromů, které nedosahovaly až na protější břeh, ale byly spadlé dva až tři proti sobě. Mírnější otočky než o 90 stupňů jsme považovali za jízdu rovně. V takových chvílích jeden z členů posádky buď odpočíval nebo jsme zabrali oba a loď pak museli vracet do směru.
Třikrát se stalo, že řeka „zmizela“ a museli jsme pokračovat chvíli po břehu. Ale kopřivy naboso jsou prý dobré na revma. Ostatně kdybychom viděli víc dopředu, mohli jsme spoustu času ušetřit, kdybychom místo přetahohování přes několik stromů přetáhli loď po břehu k následující zatáčce. Ale to by bylo nečestné a nesportovní.
Z hlediska společenského jsme vyplašili ryby jedinému rybáři. Bylo to po prvním přenášení, radost ze zdolané překážky nás ubezpečila v tom, že vodácký život je krásný a snadný a neodradilo nás ani to, že nás jaksi nesměle varoval. Dokonce jsem navrhovala zpěv. Ale na ten už nedošlo. Na dalším stromě si Zdeněk narazil záda a ztratil brýle a jak mizely v hloubce pod statným kmenem, ani se pro ně nevrhl. A pak už jen následovalo to sokolské cvičení jedno za druhým tak, že jsme se nestačili ani najíst a ta dvě piva v plechovce taky dovezli až do Suchdola.
Myslím, že je hezké připravit si tak krásný zážitek jako je „volej na řece“. Nikdy jsem si nemyslel, že široká a líná řeka může vzbudit tak blahé pocity. Na druhé straně má člověk okamžitě tendenci zapomenout na to krásné dobrodružství a těšit se na něco tak banálního jako se napít, najíst a obléct si suchý a čistý oděv. Jak přízemní.
Když jsme ve vláčku na zpáteční cestě zaplatili jízdenku a bylo na ní devět kilometrů, mysleli jsme si, že je to vtip. Řeka tu délku prodloužila jistě na dvojnásobek. Pokud znáte někoho, kdo chce prověřit své tělo i ducha nebo i svého háčka (kormidelníka), doporučuji vydat se do Nové Vsi nad Lužnicí a pak sednou do společné kánoe a vyrazit po krásné přírodou upravené řece. Lépe v teplém počasí, občas se nevyhnete tomu, že do té řeky spadnete .
Hela
P.S. Upozornění pro zájemce: na tuto vodu s sebou neberte děti, mohli byste zjistit, že znají některá sprostá slova.
Lenka 11.07. 2011 10:59 Odpovědět
ale zase je to dobrej způsob jak ty děti utahat :D
Bountyz 19.04. 2012 23:34 Odpovědět
Ahoj nadšenci, začátkem srpna loňského roku jsme se v radostném očekávání vydali na Lužnici a pro pozdní příjezd zvolili vyplutí z Halámek u silničního mostu (asi na půl cesty mezi Novou vsí a Suchdolem). Začátek plavby byl optimistický do doby než za prvním meandrem začala ona panenská krajina. Ve výsledku to nebylo tak hrozné, jenom jsem si v průběhu plavby přál asi tak třikrát umřít. Jeli jsme na plastovce MAKU TURAN zvané Rettigová, plně naložené na týden plavby. V tomto případě o sokolském cvičení nebyla ani řeč, průběh plavby připomínal výkony vzpěrače Oty Zaremby na olympiádě v Moskvě. Raději to chtělo mít v bagáži hupcuk, nebo alespoň motorovou pilu. Úsek do Suchdola nám trval asi sedm hodin. Je pravda, že jsme poměrně dlouze odpočívali z vyčerpání, hák měl tak 50kg, já 100kg a plně naložená Rettigová 150kg. Odměnou nám byla nádherná krajina bez živé duše. Plavky je možno odložit záhy po vyplutí, místo nich obléci vestu proti křovinatému lynči. Komáry ten den evidentně lákala stáda krav pasoucí se v okolí a repelent odháněl zbloudilé jedince. Pokud by mi nějaký vášnivý ekolog vyčítal, že jsme cestou polámali nějakou tu větvičku, doporučil bych mu sjet tento úsek ať vidí, co zadržují padlé stromy v řečišti (plechovky od barev a ředidel, něco plastových lahví všech možných výrobců, tu a tam přepravka). Příjezd do kempu v Suchdole byl vítězný, usnul jsem krátce po postavení stanu. Zdatným jedincům mohu jen doporučit. Fakt to stojí za to. Jirka
Milan 25.07. 2012 17:12 Odpovědět
Ahoj vodáci 24 ,7 2012 ze Suhdola do Lužnice posádka 37,10 a 5 let dcery stará řeka , jedno přelejzání osm hodin jízdy pohoda a klídek .Tak zas někdy Ahoj
Monika 07.05. 2013 10:52 Odpovědět
ahoj,
6.5.2013
Lužnice z Nové vsi do Suchdola – do Halámek pod most 4 hodiny další dvě do Suchdola – prales největší ale nádhera – spousta stromů,vrbiček, zatopené okolí, kopřivy všude.

Konec výpisu článku Řeka Lužnice, id: 5370 , rubrika: Cykloturistika a turistika
Kategorie: , zveřejněn: 9.06.2019
Autor: Marie Košinová