Marek Eben po koncertě v Třeboni: Byla to transfúzka!

První srpnovou sobotu 2014 měli v Třeboni v zámeckém parku koncert Bratři Ebenové. Tento koncert měl podtitulek Léto v Třeboni.

V rámci mediální spolupráce s pořadatelem – festivalem Okolo Třeboně – přinášíme „pokoncertní“ rozhovor s Markem Ebenem novinářky Aleny Binterové.

Marek Eben, Třeboň 2. 8. 2014

Marek Eben po koncertě v Třeboni: Byla to transfúzka!

Dva teplé letní večery v zámeckém parku, které servírovaly vybrané hudební lahůdky, zahájily srpnovou kulturní nabídku Agentury Bárny v Třeboni. V pátek si publikum užilo písničky a básně Karla Plíhala a v sobotu „výroční koncert“ Bratrů Ebenů, před nimiž vystoupila kapela Jarabáci.

Celé toto menu spojovala chytrá muzika s krásnými texty, humor, ale také komáři. Marek Eben kvůli jejich náletům dokonce jemně naznačil aplaudujícím divákům, aby už nežádali další přídavky … Ač byla kapela vybavena repelenty, záře reflektorů komáry přitahovala a Marek měl navíc v živé paměti zážitek z předchozího vystoupení venku, kdy při zpěvu „vdechl hmyza“. V Třeboni se mu tato delikatesa naštěstí vyhnula, takže odjížděl pouze s příjemnými dojmy a slíbil, že i další pozvání do Třeboně od Pavla Barnáše rád přijme.

Ve zdejším zámeckém parku jste vystoupili už potřetí, takže jste věděli, do čeho jdete.

Ano, ale vždycky je to výzva, protože nechceme lidi zklamat. Místo je nádherné a když se tu povede počasí, máte už čtyřicet procent koncertu doma, protože tady je krásné i jenom sedět.

Jak se vám tentokrát v Třeboni hrálo?

Přišli bezvadní lidé, naučení na tuto muziku. Mám zkušenost, že když je někde dobré publikum, většinou za to může pořadatel, který si je vychová. Díky tomu se pak do toho místa publikum vrací a tím pádem se tam vracejí i muzikanti.

Zámecký park s letitými stromy, nad hlavou nebe plné hvězd – vnímáte z pódia působivou atmosféru přírodního prostředí?

Dokud je světlo, užívám si toho, že vidím lidem do tváří, což mi strašně chybí po celou zimu, když hrajeme v divadlech. Protože naše písničky jsou adresované divákům, ti jsou pro mě partnerem. Když je tma a rozsvítí se reflektory, nevidím nic. Jenom hmyz, kterého bylo dnes poměrně dost. V podstatě to byla taková transfúzka … Ale publikum vidělo, že trpíme, a my to rádi vydrželi. V parku bylo prý kolem pěti set lidí, což je pro kapelu, jako jsme my, strašně velké číslo. Boj o diváka je velký – větší , než kdy předtím. Nabídka je obrovská a získat diváka je kumšt.

Večer před Vámi vystoupil v parku Karel Plíhal, ostatně ve videopozvánce jste ho divákům vřele doporučoval. Čeho si na něm ceníte nejvíc?

Je to ten největší hračička se slovy, jakého jsem vůbec zažil. Mistr nad mistry, nikdo se mu nevyrovná. Když slyšíte nějaký velmi povedený písňový text, litujete někdy, že jste ho nevymyslel sám? Písně, u nichž si říkám, že mě to taky mohlo napadnout, jsou ty nejlepší. Ano, tyto pocity mám velmi často.

Po koncertě fanouškům vždy podepisujete desky a povídáte si s nimi. Slyšel jste od třeboňských nějakou zajímavou reakci?

Reakce jsme měli moc hezké. Lidé nás vždy potěší, když jim můžeme podepsat naše desky. Bereme jako vyznamenání už jen ten fakt, že si koupí lístek na náš koncert. A když je nezklameme a ještě si pak koupí desku, je to už druhé vyznamenání. Taky skoro po každém koncertě nám přijde nějaký divák říct, že byl hezký zvuk, z čehož máme velkou radost. Kluci jsou strašně šikovní, dokážou pokrýt i tak velkou plochu, jako je tady v zámeckém parku. Takže i lidé, kteří sedí v poslední řadě, slyší tak, jako by měli muzikanty vzdálené na pět metrů. U kapely jako my, je dost těžké to udělat: máme elektrické i akustické nástroje, které je třeba srovnat s mým zpěvem – a já nejsem žádný křikloun, zpívám potichu. Zvukaři to dělají poctivě a přináší to výsledek.

Jezdíte teď s novým programem, který jednak připomíná 30. výročí vydání vašeho prvního alba, a zároveň nejstarší písničky kombinuje s novinkami, jež vydáte na podzim na nové desce. Co posluchači říkali novým skladbám?

U nových písniček si je člověk vždy nejistý, protože na diváky nemusí fungovat, což už jsme taky zažili. Ale když lidé naše nové věci přijmou, dělá nám to nesmírnou radost jako naděje do budoucna, že se to bude dát chvilku hrát. Dnes za námi přišla jedna dáma, která si pochvalovala písničku, kde zpívám o tsunami. Řekla o ní, že je to taková modlitba, což mě hrozně potěšilo. Když dáte do textu něco, co není úplně v prvním plánu, ne vždy divák akceptuje. Ale když to najde a dekóduje smysl, který jste tam dali, je to velké potěšení.

Děkuji za koncert i za rozhovor.

Alena Binterová

Co nabídl festival Okolo Třeboně v roce 2014?

Zveme na fotoprocházku festivalem Okolo Třeboně 2014

Stránky pořadatele: www.okolotrebone.cz.