Zdenek Seydl

Třeboňský rodák Zdenek Seydl byl český malíř, grafik, scénograf, všestranný výtvarník. Významný umělec minulého století, který svou bohatou všestrannou výtvarnou činností doprovázel celé generace.

Zdenek Seydl

Zdeněk Seidl, od roku 1940 vystupující pod pseudonymem Zdenek Seydl, se narodil 29. dubna 1916 v Třeboni rodičům Zdeňce a Emilu Seidlovým. Podstatnou část dětství trávil v Táboře u prarodičů z matčiny strany.  Dospívání u babičky a dědečka Neškudlových dalo Zdenku Seydlovi významné podněty pro jeho budoucí výtvarnou práci. Rád kreslíval už jako malý kluk; ve svých třinácti letech  získal dokonce první cenu na Mezinárodní výstavě dětské knihy v Mánesu za kresby z let 1920–1929. Na umělecký vývoj měl také vliv jeho otčím, akademický sochař Karel Pokorný, kterého si po rozvodu v roce 1923 vzala Seydlova matka. 

Z. Seydl se vyučil se typografem, v období 1932/1933 navštěvoval jednoroční kurs kreslení na Státní grafické škole a později vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou v roce 1941 absolvoval ve třídě profesora Františka Kysely.

Jeho neobvyklý grafický projev charakterizuje grafická lapidárnost, dekorativní stylizace a svoboda projevu. Válečné zážitky se odrazily v tvorbě (Furor teutonicus, 1944, Nadčlověk, 1944), později přešel do groteskní nadsázky realizované výraznými liniemi a plošně pokládanými barvami (Brouk, Baba princmetálová).

Po druhé světové válce se věnoval převážně grafice, ilustrování, loutkovému i kreslenému filmu (Paraplíčko, 1957, Lev a písnička, 1959, Biliár, 1961, Špatně namalovaná slepice, 1964). Byl autorem knížek pro děti, např. Co jsem viděl a slyšel v trávě (1965), Motýli (1966). I jeho obálky a grafické úpravy textů Bohumila Hrabala patří k vynikajícím dílům české typografie.

Z. Seydl byl člen skupiny  Sdružení českých umělců grafiků Hollar a skupiny Sedm v říjnu ze čtyřicátých let 20. století. Pracoval také jako výtvarný redaktor v nakladatelství Československý spisovatel a Odeon.

Věnoval se též scénografické tvorbě. Již ve 30. letech spolupracoval s amatérskou skupinou Divadelní kolektiv mladých, v 50. letech s Divadlem E. F. Buriana a od roku 1957 pak po mnoho let s pražským Národním divadlem, kde vytvářel nejen kostýmy (zvláště pro činohru), ale i celou výpravu (zejména pro operu a balet). Za soubor kostýmů ke Stravinského baletu Petruška získal na Pražském quadriennale 1967 stříbrnou medaili. 

K malířské tvorbě se vrátil v šedesátých letech. Zemřel 17. června 1978 v Dobřichovicích.

V roce 2014 byla v Třeboni k vidění  výstava díla Zdenka Seydla.

Soukromý život Zdenka Seydla 
Zdroj: Bakalářská diplomová práce Elišky Burdové (Ilustrace Zdenka Seydla pro nakladatelství Odeon a Československý spisovatel).

Zdeněk Seydl se poprvé oženil v roce 1944, kdy si vzal herečku Alexandru Myškovou; jejich manželství však trvalo pouze rok.

V roce 1951 se jeho druhou ženou stala malířka a ilustrátorka Helena Zmatlíková. Rodinné zázemí zajišťoval nejen své manželce, ale také synovi Ivanovi, kterého měla Helena Zmatlíková z prvního manželství. S manželkou měli mnoho společného. Oba velmi zajímaly starožitnosti, společně se podíleli na tvorbě knih a zálibu a inspiraci našli v umělci Aubrey Beardsleym. Měli i společné přátele, mezi něž patřily osobnosti jako František Tichý, Jiří Trnka, Libor Fára, Václav Chochola, Ludvík Aškenazy, Jiří Brdečka, Jiří Suchý, Jan Werich, Miroslav Horníček. 

V roce 1973 toto manželství po dvaadvaceti letech skončilo rozvodem, ve stejném roce se Seydl oženil s Marií Raabovou. O rok později se jim narodila dcerka Ruth. 

Zdroj: Bakalářská diplomová práce Elišky Burdové (Ilustrace Zdenka Seydla pro nakladatelství Odeon a Československý spisovatel).